Podle výsledků sčítání lidu, domů a bytů v roce 2021 se v Praze k rusínské národnosti přihlásilo 639 osob, z toho 213 osob uvedlo pouze rusínskou národnost a 426 osob rusínskou národnost v kombinaci s jinou národností.
Z historie
Přítomnost Rusínů v českých zemích se spojuje s historií Podkarpatské Rusi, která tvořila součást první Československé republiky. Podmínky pro život Rusínů na našem území byly po 2. světové válce determinovány historickým vývojem. Rusínská národnost byla v průběhu mnoha desetiletí komunistické éry zakázána, vymazána ze slovníku nejen v ČSR, ale i v jiných evropských zemích, především na Zakarpatské Ukrajině. Řeckokatolická církev, přirozená nejen náboženské, ale i národnostní základně Rusínů, byla rovněž zrušena. Z tohoto hlediska je příznačné, že početně významná část lidí, kteří z bývalé Podkarpatské Rusi migrují do České republiky především z ekonomických důvodů, dodnes vůbec netuší, že tato národnost existuje, natož že k ní patří. Do roku 1990 byla státem uznána pouze ukrajinská, resp. ukrajinská/rusínská národnost. Po listopadu 1989 však došlo k oživení rusínského národního povědomí.
Aktivity
Rusínská národnostní menšina je nedílnou součástí národnostně menšinového života hl. m. Prahy a usiluje o uchování a rozvoj své rusínské identity. Spolky v Praze připravují a realizují své vlastní národnostní aktivity. Jde zejména o obnovu a rozvoj rusínské identity, podporu rusínských aktivit doma i v zahraničí, poznávání a studium dějin a aktuálních problémů Rusínů zvláště na někdejší Podkarpatské Rusi. Společnost přátel Podkarpatské Rusi vyvíjí kulturní, vzdělávací, ediční aj. činnost, podporuje poznávací a turistické zájezdy do regionů obývaných Rusíny, aktivně spolupracuje s organizacemi rusínských národnostních menšin v SR, Maďarsku, na Ukrajině, v Polsku, Srbsku a Černé Hoře, Chorvatsku a v USA a Kanadě aj. Soustřeďuje dokumenty, fotografie i věcné předměty z historie Rusínů. Vydává rovněž čtvrtletník Podkarpatská Rus - časopis Společnosti přátel Podkarpatské Rusi.
Uchování rusínského jazyka je významným prvkem uchování identity, sebeidentifikace a zvýšení národního povědomí Rusínů. Spisovný rusínský jazyk obyvatelů Podkarpatské Rusi, jenž územně zasahuje do Polska, Slovenska, Ukrajiny, Maďarska a Rumunska, byl kodifikován na Slovensku (jako rusínský jazyk ze severovýchodního Slovenska) v roce 1995. Existence a uznání rusínského jazyka přímo souvisí s existencí a obnovou rusínské národnosti a znamená de facto rusínskou národní obrodu. Příslušníci rusínské menšiny starší generace však používají mateřský jazyk pouze v soukromém životě a v rámci svých sdružení.
Dům národnostních menšin hl. m. Prahy je jedinečným prostorem, který od roku 2007 podporuje setkávání a spolupráci národnostních menšin. Sídlí zde 14 menšinových organizací, které využívají poskytované prostory pro společenské, kulturní a vzdělávací účely. Cílem DNM je podpora tolerance, vzájemného porozumění a prevence xenofobie, se zvláštním důrazem na práci s dětmi a mládeží.