K maďarské národnosti se v Praze podle posledního sčítání lidu v roce 2021 přihlásilo 2779 osob, z toho 1479 osob uvedlo pouze maďarskou národnost a 1300 osob maďarskou národnost v kombinaci s jinou národností.
Z historie
Po vzniku Československa v roce 1918 přicházeli první Maďaři ze Slovenska a Zakarpatí do Prahy a velkých měst. Významná vlna přílivu Maďarů do českých zemí se uskutečnila po 2. světové válce v rámci tzv. výměny obyvatelstva (nedobrovolné přesídlení do českého pohraničí), ale také dobrovolnou migrací (většinou do větších měst, především za studiem a za prací). Příslušníci maďarské menšiny žijí rozptýleně po celém území České republiky, největší zastoupení mají v Severočeském a Moravskoslezském kraji, v Praze, následuje kraj Plzeňský, Východočeský, Jihomoravský a Jihočeský.
Aktivity
Aktivity příslušníků maďarské národnostní menšiny v České republice organizuje zastřešující občanské sdružení Svaz Maďarů žijících v českých zemích. Základní organizace jsou v Praze, Ostravě, Brně, Olomouci, Lovosicích, Plzni a Teplicích. Nejvýznamnějším projektem této organizace jsou každoročně pořádané Dny maďarské kultury, kdy je maďarská kultura formou různých kulturních akcí prezentována v několika městech v ČR. Svaz Maďarů je také vydavatelem časopisu Prágai Tükör (Pražské zrcadlo), který vychází pětkrát ročně již od roku 1993.
Dlouhou tradici má v ČR Maďarská reformovaná církev; i v současnosti působí v Praze maďarská obec reformované církve. Také Maďaři katolického vyznání mají své pravidelné bohoslužby v maďarštině.
Ve dvou největších českých akademických centrech působí studentské spolky: v Praze je to Studentský spolek Endre Adyho, v Brně pak Studentský kroužek Ference Kazinczyho (Kafedik).
Dům národnostních menšin hl. m. Prahy je jedinečným prostorem, který od roku 2007 podporuje setkávání a spolupráci národnostních menšin. Sídlí zde 14 menšinových organizací, které využívají poskytované prostory pro společenské, kulturní a vzdělávací účely. Cílem DNM je podpora tolerance, vzájemného porozumění a prevence xenofobie, se zvláštním důrazem na práci s dětmi a mládeží.