Podle výsledků sčítání lidu, domů a bytů v roce 2021 se v Praze k běloruské národnosti přihlásilo 2134 osob, z toho 1656 osob uvedlo pouze běloruskou národnost a 478 osob běloruskou národnost v kombinaci s jinou národností.
Z historie
První vlna běloruské emigrace do Československa byla vyvolána bolševickou okupací Běloruska. Druhou vlnu tvořilo několik desítek běloruských intelektuálů, kteří byli v roce 1922 vypovězeni ze SSSR. Ve třetí vlně byli v druhé polovině 20. let tzv. „nenavrátilci“, tedy lidé, kteří legálně vycestovali ze SSSR, ale rozhodli se tam nevrátit. Čtvrtá běloruská emigrační vlna byla vyvolána snahou polských úřadů o polonizaci běloruského obyvatelstva poté, co došlo k rozdělení etnického Běloruska mezi Polsko a SSSR. Právě Praha se stala střediskem politického, uměleckého, kulturního a intelektuálního života běloruských emigrantů na území ČR. V letech 1923 až 1943 měla v Praze své sídlo Běloruská exilová vláda. Běloruská emigrační obec byla třetí nejpočetnější v meziválečném Československu. V meziválečném období existovala v Praze celá řada běloruských institucí, např. Svaz běloruských studentských organizací. Po ukončení druhé světové války došlo k deportacím představitelů běloruské menšiny do SSSR.
Aktivity
Osvětový spolek Skaryna
Spolek byl založen v roce 1997 a je tak jedním z nejstarších běloruských spolků v ČR. Sdružuje mimo jiné novináře a novinářky běloruské redakce RFE/RL. Zabývá se hlavně osvětovou a publikační činností. Organizuje komentované vycházky, informační a vzdělávací semináře, společenské bělorusko-české akce. Díky spolku světlo světa spatřily knihy „Paní doktorová 0-287, aneb z Československa do gulagu“ (2018), „Běloruské hroby na českých a slovenských hřbitovech“ (2020). Na Olšanských hřbitovech má spolek adoptované tři významné běloruské hroby, v nichž jsou pochováni předsedové Rady Běloruské národní/lidové republiky Piotra Krečeŭski (1879–1928), Vasil Zacharka (1877–1943) a opěrní pěvec Michaś Zabejda-Sumicki (1900–1981). Zastřešuje oslavy výročí vyhlášení dne 25. března 1918 samostatné Běloruské národní/lidové republiky, tzv. „Dzień Voli“. Spolupodílí se na pořádání v Praze oslav běloruských lidových svátků, jako jsou „Dziady“ (Dušičky), „Vialikdzień“ (Velikonoce) aj. Spolupracuje s běloruskou řeckokatolickou církví a podporuje běloruské bohoslužby, které se konají v Kostele sv. Kosmy a Damiána (Emauzy).
Spolek Pahonia
V roce 2013 se spolek v čele s Jurkou-Georgem Stankevičem (1928–2014) domohl „uznání“ běloruské diaspory za národnostní menšinu. V obecních prostorách, kde spolek sídlí, je zřízena Běloruská klubovna. Na její půdě se konají kulturní a společenské akce, setkání s běloruskými hosty. Klenotem klubovny je Běloruská knihovna, o jejíž katalogizaci se stará historik Mgr. Pavel Kotau. Spolek se zasloužil o vznik české verze knihy „Miluji Bělorusko“ od Pavla Sevjarynce, která je jistou encyklopedií běloruských reálií. Spolek se spolupodílí na pořádání v Praze oslav běloruských lidových svátků, jako jsou „Dziady“ (Dušičky), „Kaliady“ (Vánoce), „Kupallie“ (Kupadelné svátky) aj. Účastní se oslav výročí vyhlášení dne 25. března 1918 samostatné Běloruské národní/lidové republiky, tzv. „Dzień Voli“.
Mladou odnoží je Běloruský taneční spolek v Praze (neformální sdružení): https://www.facebook.com/belarusdances.
Dům národnostních menšin hl. m. Prahy je jedinečným prostorem, který od roku 2007 podporuje setkávání a spolupráci národnostních menšin. Sídlí zde 14 menšinových organizací, které využívají poskytované prostory pro společenské, kulturní a vzdělávací účely. Cílem DNM je podpora tolerance, vzájemného porozumění a prevence xenofobie, se zvláštním důrazem na práci s dětmi a mládeží.